13.9. 2002 až 16.11. 2002 Čestmír Suška - sochy a obrazy. Host Martina Riedlbauchová | ||
Martina
Riedlbauchová narozena 1963 v Plzni 1982 - 1988 Vysoká škola umělecko průmyslová, Praha žije a pracuje v Praze a Londýně (od roku 1999) |
![]() |
|
Samostatné
výstavy: 1990 Ústav makromolekulární chemie, Praha Kresby, Galerie v Karlovce, Praha 1991 Galerie Opatov, Praha Černobílé grafiky, Československé kulturní centrum, Berlín 1992 Okna a díry, Galerie u Řečických, Praha 1993 Děravé perspektivy, Galerie Fronta, Praha 1995 Černá a bílá, Galerie Jiřího Trnky, Plzeň 1996 Červené grafiky, Centrum France Kafky, Praha 1997 Barevné zprávy, Galerie bratří Čapků, Praha 2000 Akvarely, divadlo Kalich, Praha |
||
![]() |
![]() |
![]() |
Od
červené k modré, akryl na dřevě, 240x230 |
Dobré
zprávy, sítotisk a akryl na plátně 190x130 |
Nebezpečné
zprávy, sítotisk a akryl na plátně 190x130 |
![]() |
![]() |
![]() |
Čáry
sem a tam, akryl na plátně 200x140 |
Čtverce,
akryl a olej na plátně 200x140 |
|
Čestmír Suška (DÍLA) narozen 1952 v Praze Studia: 1971-1973 Střední odborná škola výtvarná, 1974-1980 Akademie Výtvarných umění, Praha (diplom z oboru sochařství u prof. Jiřího Bradáčka) žije a pracuje v Praze, zakladatel sochařského studia BUBEC v Praze - Řeporyjích V díle Čestmíra Sušky z devadesátých let převažují práce kombinující geometrické tvarosloví s přirozeným povrchem zejména dřevěných kmenů. Vznikaly časově náročné práce ze dřeva, kdy autor nejprve vyřezával do přírodních kmenů geometrické kompozice a prohlubně a od roku 1994 vytvářel rozměrné plastiky z obrovských kmenů, ze kterých vydlabal dřevo z vnitřního prostoru a zůstaly jen obvodové skelety, které instaloval většinou v labilní a zneklidňující poloze. V letech 1995-96 ve vydlabávání obřích topolů došel tak daleko, že jeho práce připomínají dřevěné krajkoví podobné složitému gotickému žebroví kleneb nebo také náramky grónských obryň. Největší z těchto prací - Velký posel - dosahující 5 m výše vévodil celému souboru, který byl vystaven v roce 1997 ve výstavní síni Mánes v Praze. Díky grantu nadace Pollock-Krasner Foundation, který v letech 1995-96 pobíral, vznikly mimo uvedený soubor též rozměrné bronzové plastiky vytvořené s pomocí náročné technologie odlévání vnějšího i vnitřního prostoru těchto prací. V pracích z konce 90. let můžeme pozorovat návrat k inspiraci reálným světem (Nekonečné ryby, Nekoneční ptáci apod.). V poslední době autor pracuje i s kamenem a pro něj doposud neužívanou technologií skleněné plastiky. |