Jiří David (1956) je v době založení skupiny
absolventem pražské Akademie. Známý organizátor společných výstav, které
pod názvem Konfrontace přinášely to nejlepší z aktuálního, současného
umění. A neméně známý jako umělec, který od počátečního díla, jež se inspirovalo
vlnou „neue wilde", dospěl k originálnímu a vlastnímu stylu v cyklech
pláten Bílé a Černé série. Podivuhodnou atmosféru těchto pláten se záhadnými
„hermetickými" stavbami a magickými ideogramy právě v době první výstavy
Tvrdohlavých vystřídal cyklem na téma českých mýtů. Tvůrce díla pojatého
jako kontinuita proměn. Homepage
Profil
Stanislav Diviš (1954) je v čase, kdy se zakládá skupina Tvrdohlaví,
jedním z nejznámějších mladých malířů. Neúnavný organizátor Konfrontací
(společně s Davidem). Divišovy výrazné, přímo zářivé obrazy a jejich nezaměnitelná
originalita se v diváckém podvědomí prosadily dávno před vznikem skupiny
a v době první výstavy kontrastovaly s temnější a ponurejší tvorbou těch
Tvrdohlavých, jejichž díla se obracela do podobného bezčasí archetypů
a mýtů. Po první výstavě skupiny přichází s cyklem „sociální vybledlosti",
mění téma i barevnost.
Profil
Michal Gabriel (1960) vystavil na první výstavě jednak své práce
inspirované uměním egyptským a asyrským (Egypťanka, Strom, Poutník), ale
zcela přesvědčivé zpracováním (jako plastické ekvivalenty Vznešenosti
a Klidu strnulých v čase), jednak plastiku Tráva, instalovanou v „závěrečném
prostoru" výstavního sálu, a ta již naznacovala celou etapu příštího díla,
které se už nebude obracet do historie a mýtické minulosti, ale nalezne
výraz pro plnost, sílu, pokoj a celistvost ve světě věcí tichých a prostých
ve své jednoduché jsoucnosti. Homepage
Profil
Objekty ze skla a kovu Zdeňka Lhotského (1956) provokovaly svojí
nezařaditelností: byly na hranici mezi plastikou a obrazem a dávaly dobrý
podnět k úvaze o umění jako druhu fascinace, kterou poskytují materiály
a kterou zaručuje dokonalé řemeslo. V zdánlivě strohém a přísném řádu
geometrie a matematiky nechávaly prostor pro tajemství a imaginaci. Jakési
dílo nového řádu, v němž jsou rozdíly mezi uměním a uměleckým řemeslem
zanedbatelné. Homepage
Profil
Stefan Milkov (1956) musel projít dlouhým a neplodným obdobím experimentů,
ale přibližně rok před vznikem skupiny našel svůj definitivní výraz. Udivoval,
s jakou fantazií a lehkostí dokáže vytvářet vlastní alternativu zmizelého
a zaniklého pohanského světa (Strážce, Tanec) a s jakou humornou nadsázkou
a básnickými metaforami dokáže být sochařský a dokonale současný (Prase,
Napoleon). Figurální sochařství totemů. A stále zřetelněji bylo vidět
jak velké, poučné a plodné je jeho poučení klasickou modernou.
Profil
Malby Petra Nikla (1960) byly známé především z Konfrontací a také
obrazy, které vystavil na první výstavě Tvrdohlavých, pocházely z tohoto
období, které mnozí pokládají za období svým způsobem nepřekonatelné.
Byly to obrazy zvířat, většinou ale zvířecích mláďat, hmyzích larev, kukel
a ptačího klubání. Couvání časem až do Království Matek a jakési hledání
pravé podoby toho, čemu se říká TVOR. A v tomto couvání časem zachycení
pravé podoby věčnosti, v pozdějším díle převedené do černobíle fotografického
Umrtvení času.
Profil
Jaroslav Róna (1957) měl v čase zakládání skupiny za sebou poměrně
dlouhý a bohatý vývoj od raných tapiésovsko-bizarních pláten, přes období
neoexpresionistické a groteskní až k období, kdy se „definitivně" našel
a které začalo zhruba dva roky před první výstavou Tvrdohlavých. Obrazy,
které vystavil na této výstavě (Brána, Poutník), by mohly mít podtitul
smysl (a krása ) těžkopádnosti, jsou ovšem i bránou do Rónova světa vizí,
který se skutečnému světu podobá právě tím, že je obsesivní, je místem
rozjímání a věčných návratů. Homepage
Profil
Také František Skála (1956) nebyl v době první výstavy žádným začátečníkem
a osobou zcela neznámou, spíše naopak. Poměrně velký počet prací, které
vystavil, byl nicméně příjemným překvapením. Mistr druhého života věcí
v umění, instalací, obřadů a her, specificky reverzibilních procesů od
nevážného k vážnému. Specifických, když vážné ztuhne do podoby fetiše.
Umělec vědoucí nostalgie věcí, které mizejí, věcí, které stárnou, a přírody,
která ve své pošetilosti napodobuje umění.
Profil
Čestmír Suška (1952) měl v době zakládání skupiny jako její nejstarší
člen i nejdelší uměleckou dráhu. Přítel konceptualistů a performerů, konceptualista
a performer, ale jen nepatrnou částí své umělecké bytosti, která se daleko
svobodněji a šťastněji pohybuje v říši náhod a analogií. Animuje, animalizuje,
ale s oblibou rovněž antropomorfizuje, když je nadvláda přírodního živlu
přílišná. Umělec z tolkienovské říše elfů a stínů, které metaforuje v
sochách Strachu a Větru. Homepage
Profil
Desátou osobností v tomto výčtu a součtu jmen tvořících skupinu Tvrdohlaví
je Václav Marhoul (1960). Filmový a divadelní producent, scénárista,
spolutvůrce divadelního fenoménu zvaného Pražská pětka , sám autor divadelní
hry a v roce 1987 manažer skupiny Tvrdohlaví.
Profil
|