Čestmír Suška

1952
- narozen 4. ledna 1952 v Praze
-"Tatínek pracoval jako elektromontér,matka jako účetní, mám ještě o dva roky mladší sestru."
V dětství je čtenářem verneovek, obdivovatelem výprav do romantického světa přírody a tajuplných strojů. Odmalička kreslí: "Tatínkova nevlastní babička, paní Soukalová, byla taková statná žena, která vypadala skoro jako potomek Indiánů, neco mezi babičkou Boženy Němcový a Indiánkou, tak ta nás hlídala, a protože malířský bloky nebyly lehce dosažitelný, kreslil jsem na pytlíky od mouky, vím že byla úplně nešťastná, protože nestačila zpracovávat mouku tak rychle, jak já potřeboval pytlíky. Potom jsem odmalička chodil kreslit do lidovek a táta mi pořídil baret, s koženou obrubou a mašličkou vzadu, a já se styděl vzít ho na hlavu. Velice si pamatuju scénu , když mě málem zfackoval na Hlávkově mostě, že jsem baret nechtěl nosit..."
Do dětských let se datuje nejen první setkání s moderním uměním, ale také s magicky působícími maskami. "Bydleli jsme na Proseku, úplně na konci Prahy. Kousek od našeho domu začínalo obrovské řepné pole. Na podzim jsme z vekých řep vydlabávali masky a vkládali do nich svíčky. Za tím polem stál maják kbelského letiště, který nám večer blikal na pozdrav do oken a mně hrozně Iákalo jít se na něj podívat. V sedmi letech jsme jeli s tátou na kolech do Brandýsa na chatu a cesta vedla kolem toho majáku. Stál jsem pod ním a zíral na něj. Byl na něm reliéf letadla od Gutfreunda. To bylo asi moje první setkání s moderním výtvarným uměním."

1971 - 1973
- studium na Střední odborné škole výtvarné v Praze -
"Po základní škole jsem šel na dvanáctiletku, tam začaly první velký problémy, nebavilo mě to. Po dvanáctiletce jsem chtěl jít na architekturu, ale ta matematika. Nikdy k tomu nedošlo.
Na Holarce (SOŠV v Praze 3) jsem poznal výborné pedagogy, zejména sochaře Klasa a Duška. Tam vznikly první plastiky z pálené hlíny. Tu nejzdařiIejší- téměř metrové abstraktní torzo- jsme šli s přítelem Pavlem Švecem do parku vyfotografovat. Pavel zaostřil, v tom zafoukal silný vítr a socha se před našimi vyděšenými zraky zřítila k zemi a zlomila se vejpůl. To byla první krutá rána osudu na mé cestě k sochařství."

1973 - 74
- rok je v zaměstnání,dělá poutače do výkladních skříní obchodů, pracuje v Liberci a v Teplicích, kde si pronajme první atelier, kreslí a tvoří (pod silným dojmem z kubismu) první plastiky
-"To bylo velice svobodné období, protože jsem měl ve dvaceti letech velikou volnost, šéfové byli v Liberci a já v Teplicích, což bylo daleko, takže přijížděli jednou měsíčně a radši se ohlásili předem, abych tam byl, a měl pro ně připravený návrhy. Jednou mi jejich příjezd asi vypadl z hlavy a v momentě, kdy jsem na dvoře uprostřed party romských dětí soustředěně mířil poslední kuličku do důlku, postavily se mezi mně a důlek boty mého šéfa se slovy: ,Tak to by snad stačilo, pane Suška...'
V Teplicích jsem poznal sochaře Vladimíra Šmída, který mi imponoval jako umělec i osobnost a byl mi v mnohém vzorem. Pracoval jsem na jeho mnoha realizacích v kameni a pálené hlíně v 70. a 80. letech."
- svatba s malířkou Naďou Rawovou, narození dcery Kateřiny -

1974 o 1980
- studium na Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér prof. J. Bradáčka
-"Chodil jsem do přípravky ke Kolůmkovi a potom do ateliéru k Bradáčkovi. Bradáček tam v té dobe byl velká osobnost, uměl to hrát na obě strany, byl výborný abstraktní" umělec, ale zvládal i pionýry. Jako pedagog však dokázal člověku pár slovama dost říct. Velkým impulzem pro mně byly instalace západoberlínských umělců na scénografickém Quadrienalle 1979." Problémy nastaly především ke konci studia, když Suška stále hledá svůj nejvlastnější výraz , je nadšen environmentem a opětovně se vrací ke klasické soše.
"Hodně mě ovlivnila Kmentová, víc, než cizí věci, ze zahraničí snad Segal, toho jsem měl rád." Období hledání, ale i tápání a trápení, které mělo své příčiny ještě stále na půdě Akademie. Konec studia nicméně představuje v Suškově životě i tvorbě mezník, jehož význam si uvědomují i někteří výtvarní teoretikové a kritikové. Marie Klimešová-Judlová o něm napsala:
"Když Česmír Suška uzavíral studia na Akademii výtvarných umění v Praze, vyvolala jeho práce velmi polemické reakce. Jeho absolventské práce- instalace Figura v čase a polyesterový Mrak na vysokých kůlech rozhodně nebyly sochařsky přesvedčivé, ale ani o klasicky komponovanou sochu neusilovaly." Na samotný závěr studia nicméně čekalo Čestmíra Sušku jedno malé překvapení:
"K mé diplomové práci se váže velmi neobvyklá příhoda. Diplomy se tenkrát předávaly v takové bleděmodré rouře, která mi byla slavnostně pře-dána s příslušnými gratulacemi. Jaké bylo však mé překvapení, když jsem zjistil, že v ní žádný diplom není. To byla další krutá rána osudu na mé cestě k sochařství, zejména pro mé rodiče, kteří mi nechali natisknout první a zároveň doposud poslední navštívenky." Ukázalo se, že Suškova socha byla sice sochařsky nepřesvědčivá, ale osudová, jak dále vypráví Č. Suška: "figura, kterou jsem dělal na diplomku, měla vskutku zvláštní osud. Bylo mi doporučeno přidělat realistické detaily (vše v sádře), abych mohl konečně dostat ten úžasný diplom, po jehož předání všecky ty nosy a prsty byly odsekány sekerkou. V roce 1983 jsem tuto figuru s několika kamarády vytáhnul na strmou vysokou haldu poblíž silnice z Prahy na Karlovy Vary, kudy měli přijíždět návštěvníci sympózia v Mutějovicích a spojit si figuru stojící na haldě s mou prací na chmelnici.
Plastika však byla z haldy kýmsi svržena a při znovuvztyčení jsme byli zadrženi Veřejnou bezpečností. Při následném výslechu mi bylo sděleno, že patřím mezi skupinu Jehovistů, která řádí v okolí a chce obětovat školáky. Po letech jsem se dozvěděl, že ta skupina "jehovistů", co řádila v okolí Nového Strašecí, byli členové B.K.S. na svých manévrech. To byl můj první kontakt s Frantou Skálou, kterého jsem později poznal v TJ Zdraví."

1980
- první samostatná výstava v Klubu Křenová v Brně (s Tomášem Rullerem) -
- účast na sympoziu v Malechově -
(0 sympoziu Malechov 80 natočil M. Baumbruck dokumentární film Dům, 1980.) "S Naďou Rawovou jsme koupili zájezdní hostinec v Malechově u Klatov a tam se konalo v létě roku 1980 sympózium, kterého se zúčastnili výtvarníci, architekti, hudebníci, filmaři atd. Já se tam, mimo jiné, prezentoval Bludištěm, které vzniklo rozdělením bývalého výčepu na spoustu malých prostorů, ve kterých byly umístěny výtvarné objekty a v některých se odehrávala živá herecká akce.
Byla to jedna z akcí, které předcházely založení vlastního divadelního souboru." Byla to, mimo jiné, spolupráce s Ctiborem Turbou a tvorba masek pro DAMU, TV Mnichov, atp. Podobně intenzivně spolupracuje i s hudebníky a skupinami, které tvoří základ tehdejší "alternativní scény" (ŠVEHLÍKa STEHLÍK).
Práci s hudebními soubory je možné chápat jako "performance, součást vystoupení, a byly to vlastně začátky výtvarného divadla, které se dají datovat rokem 1981. Tehdy ve sklepě Mánesa začaly první zkoušky mého a Baumbruckova představení Paňáci a vycpaňáci. Tento typ práce ale vyžadoval úplně jiné materiály a tak jsem dělal s pletivem, kartónem, papírem, vyráběl masky. Postupně 3/4 mé práce přecházelo do výtvarného divadla KOLOTOČ a v další" linii jsem si stále dělal sochy v klasickém materiálu."

1981
- první významná sochařská realizace: Kost, Mikulov -
- účast na kolektivních výstavách:
Malechov 81, Sochy a objekty na Malostranských dvorcích (0 výstavě byl natočen v roce 1981 dokumentární film režiséra Petra Zrny: Radostné odpoledne.)
- spoluzakladatel Výtvarného divadla Kolotoč (s Michalem Baumbruckem a Pavlem Richterem) -První představení: Paňáci a vycpaňáci.

1983
- "Prostorové melouchy", samostatná výstava v Bruselském pavilonu, v Praze a v Hotelu Thermal v Karlových Varech -(K výstavě byl vydán katalog obsahující 26 černobílých reprodukcí, bez textu.) - účast na kolektivních výstavách:
Chmelnice, Mutějovice -
- Výtvarné divadlo Kolotoč uvádí hru Pocur a výtvarnou akci Pater noster -

1984
- masky pro představení Perpetum Teatrobile (rež. Ctibor Tu.rba, Teatro Paravento, Locarno) -
- Kolotoč uvádí představení Bersidejsi -V divadelních souborech Pražské 5 aktivně působí umělci, kteří v budoucnu založí skupinu Tvrdohlaví, neseznamují se ale vždycky na prknech, která znamenají svět:
"Prvního z příštích Tvrdohlavých jsem myslím potkal Jardu Rónu, bylo to v hale rodičů mé paní manželky, která pořádala večírek, když oni byli na chalupě. Ráno scházím ze schodů a u krbu seděl takový černovlasý chlapík, který strávil minulou noc ve vedlejší ložnici..."

1985
- sochařská realizace Skála-Obr, Velryba, Žába v Praze- Malešicích -

1986
- Kolotoč uvádí představení Kompot -
- sochařská realizace :Rytíř a Šťastný princ, Praha - Malešice -
- účast na kolektivních výstavách: Konfrontace IV, Mozartova ul., Praha-V souvislosti s účastí na Konfrontacích v Mozartové ulici si Čestmír Suška poprvé uvědomuje souvislost s dobovými projevy "postmoderního" projevu, vystaví xeroxové kopie kreseb vytvořených na základě novinových fotografií.
"Vystavil jsem kresby podle novin, kde mě zajímala ztráta lidské identity a vliv médií na ně, způsob, jak se prostřednictvím médií vytrácí život...bylo to na základě fotek, z novin, které byly tak špatné vytištěné, až to mělo výtvarnou kvalitu. Ty rozrastrované fotky měly různé plesniviny, prašiviny bílý místa, podivné křeče ve tvářích, a byl to obraz nečeho, co s reálem už nemá nic společného, jen ty noviny...já jsem podle těch fotek dělal kresby, které byly kopírovány, až vznikly několikanásobné multikopie velkých formátů...Byly tak rozzrněné, že s realitou měly pramálo společného...Ševčíci byli zhrozený a žádali, aby kresby byly odstraněny, že to není umění..." - Boj o Ještěd, Junior Club, Praha -
- svatba s Arjanou Shameti -
"Narodili se nám postupně tři hoši: Petr (1986), Daniel (1988), a Ondřej (1983) -

1987
- výstava v paláci U zlatého melouna, Praha - (K výstavě vydán katalog s 15 černobílými reprodukcemi a textem dr. Marie Judlové.)
- Plné ruce práce (filmový medailon Č.Sušky), režie Michal Caban -
K výstavě vydán katalog, který obsahuje reprodukce 11 barevných plastik a text dr. Marie Judlové. V Suškově díle tato výstava představuje další významný mezník, možná, že i zlom. Kritiky vyzdvihovanou stylovou jednotu myšlenky a díla nenarušuje ani promyšlená a rafinovaná práce se světlem. "Důmyslný systém průniků a průzorů někdy nedovoluje ani při bližším zkoumání zjistit, odkud světlo vyzařuje a kudy prochází. Tato hra se světlem je nezastupitelnou součástí obsahu, který je posunut ne k mystice, ale spíše k mystifikaci. Lehký ironický odstup je tak jednou z prvků, který byl a stále je Suškovi vlastní. (Zdá se mi, že není třeba v Rybě hledat symboliku raně křestanské eucharistie, jak naznačuje autorka textu katalogu M. Judiová.)", napsal v Ateliéru 10/93 Václav Erben.
Dodejme ještě, že hranice mezi mystikou a mystifikací bývá v novém umění téměř nepostřehnutelná a zanedbatelná. "Uvnitř skulptur v zákoutí žeber podpůrného sloupoví odpočívali malé hliněné figurky. Jejich "vhodnost" či "nevhodnost byla nejdiskutovatelnější" věcí výstavy," říká Č. Suška.

1995
- Plastiky, Galerie hl. města Prahy, Kfížová chodba a Rytířský sál Staro-městské radnice -
(Katalog k výstavě obsahuje text dr. Marie Judlové, 7 černobílých a 4 barevné reprodukce)
- souhrou náhod a šťastných okolností získává mohutné kmeny stromů a začíná pracovat na plastikách pro příští výstavu v Mánesu -

1997
- Dřevěné a bronzové plastiky z let 1995- 1996, Mánes, Praha -
V výstavě byl vydán katalog s textem Magdaleny Juříkové a 9 černobílými reprodukcemi. 0 další výklad své tvorby a inspiračních zdrojů se pokusil sám umělec:
"Horizontální Kluzák je dopravní prostředek používaný ve snu k návštěvě přátel za polárním kruhem, přes den jezdí na nákupy. Klouže po vzduchovém polštáři Práce připomínající obří Ižíce, nazvané Pouzdro, jsou v pražské zoologické zahradě nárazově využívány ke krmení nemocných tlustokožců. Plastika stojící v kovovém stojanu na špici se jmenuje "Na špici" a je poctou umělci a továrníkovi Zdeňkovi Lhotskému, který hrává k tanci v restauraci "Na špici" na Turnovsku. Tato práce vznikla na mikulovském sympóziu stejně jako plastika Béžová díra, jejíž název pochází ze závažného zjištění, že černé díry vyskytující se ve vesmíru nejsou černé, ale béžové".